Recenze / Detroit

Bylo to dlouhé čekání. Kathryn Bigelow se po pěti letech konečně vrací s dalším režisérským počinem a opět se vydává do válečné zóny. Tentokrát to ovšem není válka na blízkém východě, ale přímo v srdci 4. největšího města Spojených států. Detroit neboli Motown je Mekkou automobilového průmyslu a už v 60.letech platilo za jedno z největších pracovních lákadel v zemi. Lákavé bylo zejména pro černošskou populaci z jihu, která se v ohromných vlnách valila do státu čtyř jezer. Rasová různorodost a těžká životní situace však nebyla tím nejlepším, co město mohlo potkat a po mnoha policejních raziích došla místnímu obyvatelstvu trpělivost a vzbouřilo se. To, co se na začátku mohlo zdát jako malý konflikt, nakonec propuklo v pouliční válku plnou rabování, výtržností, násilností, policejní brutality a náhodných či úmyslných úmrtí. Kathryn Bigelow se tak rozhodla vyobrazit alespoň střípek z mozaiky největšího občanského povstání v historii Spojených států a dost se jí to povedlo.

Příběh má prostou příběhovou výstavbu. Už v úvodních animovaných obrazech se dozvíte příčiny onoho konfliktu, pěkně vás to navnadí na následující události a pak už se vyráží přímo do ulic. Na nic se nečeká, Bigelow nás ihned předhodí hordě nespokojených a frustrovaných černochů a dost intenzivním podáním servíruje jeden z nejsyrovějších filmových zážitků tohoto roku. A to už v úvodních deseti minutách! Poté na řadu přichází typická seznamovačka s hlavními postavami, o kterých se dozvíte jen to, co je nutné, žádná zbytečná příběhová výplň se chválabohu nekoná. Ještě než se najede na nosnou příběhovou linku, čeká nás spousta výjevů toho nejsurovějšího násilí, konaného převážně Detroitskými policisty. Jednoho z nich si střihl i Will Poulter, a pokud jste si doposud mysleli, že je to jen převážně komediální herec, tak hned v první své scéně vás vyvede z omylu. Paradoxně se stává hlavní postavou filmu, který převážně pojednává o osudech černošské komunity. Zhruba po půlhodině se děj přestěhuje do motelu The Algiers, kde se odehrává převážná část filmu.

V motelu se ubytují hlavní hrdinové, seznámí se s pár lidmi a zapletou se do něčeho, na co budou vzpomínat do konce života, pokud se tedy dožijí konce filmu. Všechno to přitom začne malou provokací, která eskalovala až do policejního zásahu, který ve filmovém světe nemá obdoby. Obyčejná střelba ze startovací pistole se tak stala katalyzátorem událostí, které nabraly naprosto šílených, až absurdních rozměrů. Týká se to především výslechových metod, které probíhají přímo v motelu. Účastníky je partička černochů a dvě bílý holky, místní policejní jednotka pod vedením ultra šílence Willa Poultera, národní garda a místní hlídač nedalekého obchůdku, kterého si zahrál John Boyega. V menší roli se objevil i Anthony Mackie. Všichni tito jsou součástí rasového utlačování, nezákonných výslechových metod, které jsou podány neuvěřitelně intenzivní formou, v některých momentech až přímo nesnesitelnou pro samotného diváka. Kathryn Bigelow ačkoliv je žena, tak servíruje vyprávěnou látku ve velmi znepokojivých obrazech. Takový Greengrass v ženském podání.

Detroit dojíždí v soudním procesu, který už není zas tak přímočarý a interesantní jako předchozí dvě třetiny filmu. Ke konci se možná až zbytečně hraje na příliš patetickou notu, ale v rámci kontextu předchozích událostí se to dá i s přimhouřením oka pochopit. Rozhodně bych Detroit neviděl jako politickou agitku na objednávku, spíše bych se na něj díval jako na polodokumentární počin, který má přesah i do současnosti a dost vypovídá o sociálních poměrech v zemi zaslíbené. Žít v oné době asi nebylo jednoduché a díky tomuto filmu se dají pochopit myšlenkové pochody současné černošského obyvatelstva. Možná se vám bude zdát, že film je až moc černobílý, že staví černé na stranu dobra a ty bílé vidí jako stoupence toho nejhoršího zla, ale tak to není. Ukazuje v lidech onu různorodost, sociální vyspělost i empatii a hlavně, že až narazíte na někoho s podobnými psychotickými povahovými rysy jako má Will Poulter, tak si radši běžte svou cestou. Kathryn Bigelow je zpět v první lize, a i když Detroit není pro každého a pro konzumního diváka už vůbec ne, tak bych ho doporučil všem, stojí totiž za to.

80%

PS: Willu Poulterovi a jeho obočí by slušela nominace na Oscara.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

Blog at WordPress.com.

Up ↑

%d bloggers like this: